V ranních hodinách 28. 4. 2015 policie zahájila rozsáhlou operaci Fénix zaměřenou na perzekuci anarchistického a radikálně levicového hnutí v Česku. Většina zadržených byla brzy propuštěna bez obvinění. Tři anarchisté jsou ale stále ve vazbě a další tři obvinění jsou vyšetřováni “na svobodě”. Anarchistům ve vazbě byla sdělena obvinění z nedovoleného ozbrojování a terorismu ve stádiu příprav. I přes údajné informační embargo byly v médiích brzy zveřejněny informace o policejních agentech, kteří v kauze figurují. Byly však dost nekonkrétní a zavádějící. Asociace Alerta proto nyní přináší článek s upřesňujícími informacemi a fotografiemi těchto agentů.
Dva z anarchistů, kteří čekají ve vazbě na soud, se podle policejní verze měli společně s dalšími osobami účastnit schůzek v konspiračním bytě, kde mělo dojít k plánování útoku na vlak převážející vojenský materiál nebo auta značky Hyundai. Údajný útok měl být realizován pod hlavičkou Sítě revolučních buněk. Stíhané osoby prý aktivně měli připravovat zápalné láhve k tomu určené, testovat je a plánovat logistiku i samotný útok. Tuto policejní verzi však odmítají. Nechme teď stranou směšnost samotného tvrzení, že se někdo snaží zapálit a vyřadit z provozu ocelí obrněný vlak, a to za pomocí zápalných láhví, které jsou pro takový úkol nástroj naprosto nepoužitelný.
Zaměřme se nyní na důležitá fakta. Byt na kterém údajné schůzky teroristické skupiny měly probíhat v první řadě není žádný konspirační byt. Je to běžný byt, ve kterém bydlelo několik osob z okruhu anarchistického hnutí. Společně nebydleli kvůli konspirování, ale jednoduše proto, aby snížili své náklady na bydlení. Kolektivní bydlení je dnes naprosto bězná věc nejen mezi anarchisty.
Kdo na zmíněném bytě bydlel nebylo předmětem tajností. Právě i proto bylo tak snadné pro policejní agenty se na něm potkat nejen s lidmi, kteří zde bydleli. Nebylo žádným tajemstvím, že zde probíhaly aktivistické schůzky, na kterých se probírala bězná agenda zůčastněných. Byly to propagační kampaně, organizace benefičních koncertů, veřejných shromáždění, vaření pro lidi bez domova a jiné věci, které rozhodně nelze zařadit do kategorie terorismu. Tedy ovšem pokud je řeč o vězněných a jinak perzekvovaných anarchistech, nikoliv o policejních agentech. Právě tito agenti se totiž snažili tyto i jiné schůzky využívat k provokacím.
Od agentů zaznívaly řeči o tom, že lepení plakátů nemá význam a je potřeba dělat něco tvrdšího. Výzvy byly doprovázené vychloubáním se, jaké akce už mají za sebou. Perzekvovaní anarchisté a anarchistiky, kteří byli s agenty v kontaktu, naznačují, že i návrh útoku na vlak byl dílem agentů samotných, aniž by se věznění anarchisté aktivně zapojili do jeho rozvíjení. Martin I. k tomu z vazební věznice Praha-Pankrác napsal:
“Operace Fénix” se zakládá na provokaci policejních agentů. Účelem bylo nás do toho zatáhnout a vše na nás hodit. Mám podezření, že policie a vyšetřovatelé manipulují s důkazy. Myslí si, že se ke všemu přiznáme, ale naše přiznání by byla pouhá lež a to nemůžeme dopustit! Je zajímavé, jak se člověk může stát obětí represí prostřednictvím agentů a policie. Vše zorganizovali tak, aby “vina” padla na nás. Udělali to za jasným účelem a tak, aby do toho namočili mnoho lidí. Chtěli případ terorismu, tak ho vytvořili.”
Kdo jsou a kde se vzali
Pochopitelně se nabízí otázky, kdo zmínění agenti jsou a jak se jim podařilo dostat do anarchistického hnutí. Jak vypadají dokládáme na přiložených fotografiích.
Na nich zachycení policejní agenti vystupovali pod krycími jmény Petr a Robert. V první fázi své práce se nalepili na okruh osob z Voice of Anarchopacifism (VAP). Toto volné sdružení anarchistických skupin je známé velkou mírou otevřenosti a nelpěním na ideové jednotě. VAP o sobě hovoří spíše jako o volné komunitě či lokálních crew než jako o federaci či asociaci, jak je v anarchistických kruzích obvyklejší. Díky své relativně otevřené a neformální “struktuře” se VAP pochopitelně stalo snadným odrazovým můstkem pro policejní agenty.
Ti se pak postupně ukazovali na různých veřejných i neveřejných akcích, aby mezi lidmi ve hnutí vzbudili pocit, že k němu patří. Moc se jim to nedařilo a ačkoliv chyběly důkazy, někteří anarchisté je považovali za podezřelé osoby a spolupráci s nimi se spíše vyhýbali. Dokud ale šlo jen o nepodložená tvrzení a domněnky, nikdo jim nebránil dále se účastnit některých aktivit anarchistického hnutí. Vidět jste je mohli třeba v Mostě na Sousedské slavnosti 28. 6. 2014 nebo na akci Bratislava blokuje 14. 3. 2015.
Účastnili se však také neveřejných akcí, jako byly výlepy plakátů, věšení bannerů aj.
Zajistíme, natiskneme, zavezeme
Důvody, proč agenti před odhalením získali pro spolupráci některé lidi z anarchistického hnutí, mohou být různé. Osoby, co s nimi byly v kontaktu, se ale schodují na jedné věci. Agenti ochotně poskytovali materiální a jinou podporu tam, kde to bylo potřeba. Vyšel-li anarchistický plakát či zpravodaj, agenti ho namnožili. Někdo potřeboval přístup na internet nebo telefonovat, agenti mu to zajistili. Bylo-li potřeba odvézt někam větší náklad nebo více lidí, agenti poskytli své dvě dodávky a uhradili palivo. Jedno z užívaných aut mělo černou barvu a nepodařilo se zatím zjistit poznávací značku. Druhá dodávka červené barvy je na přiložené fotografii a její poznávací značka je OCM–63-80.
Nás neumlčí, nás nezastaví
Jaké závěry je možné učinit z uvedených informací? V prvé řadě se ukázalo, že anarchistické hnutí je opravdu trnem v oku vládnoucím, a to je pozitivní fakt. Anarchistické hnutí se otevřeně staví do nepřátelství ke všem systémům vykořisťování a nadvlády člověka nad člověkem. Není tedy překvapivé, že stát a policejní složky se snaží takové hnutí potlačovat. Jsou to právě státní instituce, jejichž historickou úlohou je udržovat společenské hierarchie a panství kapitalistické třídy.
Operace Fénix a nasazení policejních agentů nám znovu připomíná mnohokrát poznanou skutečnost. Stát neváhá použít nejpodlejších metod, aby anarchistické hnutí zdiskreditoval, rozdrobil a potlačil.
Historické zkušennosti ale ukazují také to, že anarchistické principy nelze nikdy plně potlačit a vždy najdou spoustu stoupenců, kteří je uplatní v praxi. Policie nás přepadává, okrádá, zastrašuje, vydírá a vězní naše soudruhy. Nic to ale nemění na tom, že anarchistický odpor je stále součástí každodenní reality. My tuto realitu hodláme dál aktivně ovlivňovat – svými slovy i činy.
