Ravacholův zakázaný proslov
Po sérii bombových útoků byl francouzský anarchista Ravachol (François Claudius Koenigstein) postaven před soud, kde se pokusil vystoupit se svým následujícím proslovem. Nesnažil se v něm svoji vinu, kterou uznal, popřít, ale vysvětlit. Podle dobových výpovědí byl po několika slovech přerušen a svoji řeč nikdy nepronesl. Chvíli na to byl roku 1892 popraven gilotinou.
Svojí řečí nehodlám obhajovat činy, na základě kterých jsem byl obžalován, protože zodpovědnost je na straně společnosti jako takové. Společnosti, která staví člověka proti člověku v neustálém zápasu všech proti všem. Nejsou snad dnes ve všech třídách a funkcích jedinci, kteří svým kolegům nepřejí zrovna smrt, protože ta, podle mě, nezní tak dobře, ale neštěstí, ze kterého by sami těžili? Nedoufá snad například jeden šéf v konec toho druhého, který mu konkuruje? Copak vzájemně všichni podnikatelé netouží, aby měli jako jediní prospěch ze své činnosti? Nevěří snad nezaměstnaný dělník v propuštění jiného dělníka, aby sám dostal práci? Proto neexistuje žádný důvod, aby byla společnost, považující tyto věci za normální, překvapená tím, z čeho jsem obviněn. Není to nic než logický důsledek lidské snahy o přežití, která člověka zavazuje použít všech možných prostředků k tomu, aby zůstal naživu. A jelikož je pravidlem každý sám za sebe, není snad člověk v nouzi nucen k úvaze: „No, když se věci mají takhle a já hladovím, nemám tedy důvod váhat použít prostředky, které mám k dispozici, i když tím riskuji životy ostatních! Copak se trápí šéfové tím, jestli zaměstnanci, které propouštějí, umřou hladem? Lámou si hlavu ti, kdo mají všeho nadbytek, s těmi, kteří postrádají základní potřeby?“
Existuje pár lidí, co pomáhají, ale ani tak nelze utěšit všechny potřebné – ti zemřou buď předčasně kvůli různým druhům nedostatku nebo dobrovolně spáchají sebevraždu, aby ukončili svoji nešťastnou existenci a nemuseli dál snášet útrapy hladu s nekonečnou hanbou a ponížením bez vyhlídky na zlepšení. A tak tu máme různé rodiny, které své děti raději zabily, než aby dál sledovaly, jak trpí. Stejně tak všechny matky, které neváhají zničit plody své lásky ještě v lůně ze strachu, že by nemohly své děti nakrmit.
Po pravdě řečeno, přetrvávající příčiny s sebou nutně ponesou své následky. Zločinci zde budou vždycky, protože dnes zničíte mě, ale zítra se narodí deset nových.
Read the rest of this entry »
Text od Nikose Maziotise, člena Revolučního boje k události organizované Mezinárodní Červenou Pomocí k 1. květnu (Řecko, Švýcarsko)
Posted by rinfo in Revolutionary Struggle on 07.10.2015
Události května 1886, jež se konaly v Chicagu jsou zlomovým bodem v historii revolučního dělnického hnutí.
Nebyl to jen boj pracujících za zkrácení pracovní doby na osm hodin denně, který vedl ke globálnímu boji proletariátu za 8 hodinovou pracovní dobu, ale byla to také odpověď pracujících na tvrdá opatření šéfů, a vražda pracovníků v Mccormickově továrně. Toto odpověď byla “Pracující ve zbrani”, volali po reakci dělnické třídy a po zabíjení šéfů. Byla to ozbrojená reakce pracovníků, když policie nařídila rozpuštění protestu na Hay Marketu, který byl svolán proti zabíjení stávkujících v Mccormickově továrně. Ozbrojená tradice dělnické třídy a revolučního hnutí v té době těsně souvisela s unionismem a bojem za 8 hodinový pracovní den, lepší pracovní podmínky, zvýšení mezd, sociální zabezpečení. A to všechno v určitém vztahu, jako stupeň na cestě k likvidaci kapitalistického systému.
Takové boje, které byly inspirovány událostmi v květnu 1886 v Chicagu, vypukly v mnoha zemích v období několika příštích let ve Francii, v Itálii, Španělsku, Rusku, Mexiku, Argentině a vyznačovaly se použitím ozbrojeného násilí ze strany pracujících.
Bohužel velká část dělnického hnutí přijala přístup, který považoval ozbrojenou praxi za “provokaci” a praxi “individuálního terorismu”, jež ublíží dělnickému hnutí a je proto odsouzeníhodné. Existuje například pohled, že události Hay Marketu s házením bomb a ozbrojenou rvačkou s policií, která následovala, byla úmyslná provokace, aby ospravedlnila vraždu několika ze shromážděných pracovníků, ale také usvědčení a popravu oběšením organizátorů protestu.
Anarchisté bez dynamitu
Posted by rinfo in Pavel Koukal on 07.10.2015
Poznámka Molotov: Je tomu již bez mála dvacet let co byl článek Anarchisté bez dynamitu od historika Pavla Koukala publikován v Severočeském deníku. I přes značný časový odstup ho zveřejňujeme znovu, protože nám dává možnost, byť jen velmi stručně, nahlédnout do života někdejších anarchistů nebo jejich potomků v době, kdy u nás anarchistické dělnické hnutí již neexistovalo. O nešťastném a pro nás nepochopitelném vstupu velké části často dlouholetých stoupenců tohoto hnutí do oficiální politiky a politických stran jako byla KSČ po založení Československého státu, se toho napsalo již poměrně dost. Jaké jsou ale jejich další osudy? Co víme o jejich procitnutí? Kolik z nich si asi vzpomnělo na své někdejší anarchistické postoje a varování před autoritářským „socialismem“, stranickou politikou a rudým terorem v podobě „socialistického“ státu? V neposlední řadě bychom opětovným publikováním článku rádi přispěli k památce Vlasty Kuklové a děkujeme Pavlu Koukalovi za poskytnutí vzácných a jedinečných fotografií z jeho archivu.
Ze života Františka Gellnera
Posted by rinfo in Pavel Koukal on 07.10.2015
František Gellner nebyl jen vynikající básník a ilustrátor, ačkoliv právě takto ho zná nejvíce lidí dnes už z různých generací, ale i výtečný společenský kritik kapitalismu, klerikálního cirkusu, nebo militaristického a státního molochu. Mohli jsme se o tom z velké míry přesvědčit i v jeho textu Společenský pořádek, který se před nedávnem ukázal na těchto stránkách a lze ho najít mezi teoretickými texty. Ostatně František Gellner byl ve své době svým způsobem nedílnou součástí anarchistického hnutí. Připomeňme si tedy jeho život a působení v anarchistickém hnutí, alespoň prostřednictvím stručného životopisu od Pavla Koukala, jenž byl pod názvem Rebelantská krev publikován v knížečce Trubači revolt, vydané roku 1984 Severočeským nakladatelstvím.
Proč močím a budu močit na vrata věznice
Posted by rinfo in Lukáš Borl on 07.10.2015
Odhalení policejních agentů nasazených na české anarchisty
V ranních hodinách 28. 4. 2015 policie zahájila rozsáhlou operaci Fénix zaměřenou na perzekuci anarchistického a radikálně levicového hnutí v Česku. Většina zadržených byla brzy propuštěna bez obvinění. Tři anarchisté jsou ale stále ve vazbě a další tři obvinění jsou vyšetřováni “na svobodě”. Anarchistům ve vazbě byla sdělena obvinění z nedovoleného ozbrojování a terorismu ve stádiu příprav. I přes údajné informační embargo byly v médiích brzy zveřejněny informace o policejních agentech, kteří v kauze figurují. Byly však dost nekonkrétní a zavádějící. Asociace Alerta proto nyní přináší článek s upřesňujícími informacemi a fotografiemi těchto agentů.
Komuniké SRB: V reakci na operaci “Fénix” vyhořelo policejní auto
Komuniké SRB: V reakci na operaci “Fénix” vyhořelo policejní auto
V sobotu 4.7.2015 brzy ráno vyhořelo policejní auto u nádraží Praha – Bubny. Stalo se tak v reakci na policejní a státní represe proti anarchistům. Od 28.4.2015, kdy policie zahájila operaci “Fénix”, zatkla a drží ve vězení již 4 anarchisty. Buňka Divoká srdce sabotáží vyslala vzkaz: nehodláme se s tímto násilím ze strany státu smířit. Budeme proti němu bojovat.
Odstartováním operace “Fénix” policajti vyhlásili válku anarchistickému hnutí. Mysleli si, že se poděláme a rezignujeme. To je omyl. Nevzdáváme se. Přecházíme do protiútoku.
Chtějí udusit odpor. My ale přiléváme další benzín do ohně.
Buňka Divoká srdce / Síť revolučních buněk – SRB
http://revolucnibunky.noblogs.org/
Komuniké SRB: Policejní auto zapáleno v solidaritě s Alešem Kočím
Ve středu 1. července 2015 došlo v Praze k požáru policejního auta. Stalo se tak na okraji parku kousek stanice metra Srašnická. V rámci svého boje na auto zaútočila buňka SRB a vyslala tím ohnivý pozdrav Alešovi Kočímu. Tento anarchista se ve víru třídní války dostal do rukou nepřítele. Dne 28. 4. 2015 byl policií zadržen během “operace Fénix” a následně obviněn z nedovoleného ozbrojování. Stal se zajatcem státu a nyní sedí ve vazbě.
Instituce státu mají ohromný arzenál zbraní a vytvořily si monopol na jejich užití. Neustále je používají aby udržely v pohybu kapitalistickou konstrukci – síť vztahů vykořisťování a útlaku. Anarchisté zbrojní monopol státu neakceptují. Svou praxí konfrontují hodnoty, které stát nasilím hájí a reprodukuje. Proti násilí státu anarchisté staví povstalecké násilí.
Aleš Kočí je anarchista, který se ozbrojil a narušil tím státní monopol na zbrojení. SRB podporuje takový postoj. Aleš je teď sice v rukou nepřítele a jeho možnosti boje jsou hodně omezené. My se ale s tímto stavem nehodláme smířit. Ostrá slova, oheň, palné zbraně i výbušniny. To vše se je součástí našeho boje. Revolučního boje proti násilí, které stát páchá aby zachoval kapitalistickou mizérii. Zatím byl použitý jenom oheň zažehnutý pod autem. Však ale není všem dnům konec.
buňka Ohnivý pozdrav – Síť revolučních buněk (SRB) – http://revolucnibunky.noblogs.org/
Komuniké SRB k útoku na policejní auta v Mostě
Komuniké SRB k útoku na policejní auta v Mostě:
Síť revolučních buněk znovu udeřila, tam kde to nepřítel nečekal. Ráno 28. června 2015 byly v Mostě zapáleny dva policejní vozy před policejní stanicí v ulici V. Řezáče. Útok provedla buňka LEX. Udeřila dva měsíce poté, co policie rozjela operaci Fénix. Razie v mosteckém sociálním centru Ateneo. Domovní prohlídky. Držení anarchistů ve vazbě. Zabavování osobních věcí a serverů. Obtěžování anarchistů, jejich rodin a přátel atd. Škody napáchané policií jsou obrovské. Její jednání je neomluvitelné.
Policie je ozbrojený strážce statusu quo. Útočí na každého, kdo boří vylhaný mýtus spravedlivého kapitalismu. Na každého, kdo nevěří pohádce o svobodě zaručené státem. Anarchisté jsou první na ráně pro jejich nekompromisní boj za bezstátní a beztřídní pospolitost. Jsme nebezpečím pro vládnoucí třídu, protože toužíme rozdrtit její mocenské nástroje. Chceme vytrhnout naše životy z pracek těch, co nás vykořisťují. Policie se snaží naše plány překazit. Mocní proti nám posílají žoldáky, my odpovídáme sabotováním jejich techniky.
Policejní hon na anarchisty pokračuje, ale vůle k odporu zůstává nezlomena.
SRB žije. Plameny stále hoří.
buňka LEX // Síť revolučních buněk (SRB)
