Archive for October, 2015
Zápisky buřiče: Zmizení z dohledu státní moci
Posted by rinfo in Lukáš Borl on 24.10.2015
Ve čtvrté části svého deníku Lukáš Borl rozvíjí teorie o tom, proč si myslí, že policie usiluje o jeho uvěznění. Navazuje pak vysvětlením, proč se rozhodl bez rozloučení “zmizet”, tak aby policie nevěděla, kde je a co dělá.
Čas životní změny
Jsem anarchista, tedy rebel. Znamená to pro mě mnoho. Mimo jiné i to, že jsem ohrožován těmi, proti kterým se bouřím. Oproti jiným rebelům to ale my anarchisté máme ještě složitější. Ohrožení nad našimi hlavami visí, ať už žijeme v jakékoliv době a na jakémkoliv místě. V pozici bojovníků proti všem státům jsou anarchisté ohroženi pořád. Během monarchie i teokracie, za fašistické nebo bolševické diktatury, stejně jako i za liberální demokracie. Všichni anarchisté musí žít s vědomím toho, že kdykoliv naši existenci může zasáhnout tvrdý úder státní represe.
Read the rest of this entry »
Poznámky k okolnostem boje proti Řízkárně
V uplynulém roce jsme pravidelně informovali o tom, jak si vede boj pracujících proti restauraci Řízkárna. Nyní pokračujeme a na žádost přebíráme text přímo z pera buňky N95, která se hlásí k Síti revolučních buněk a která v textu objasňuje, že její žhářské útoky mířily výhradně proti neživým cílům.
Řízkárna se několikrát stala cílem útoků SRB. Tuto restauraci provozuje Vladimír Krulec, známý šmejd, co okrádá a vykořisťuje zaměstnance. SRB čtyřikrát zapálila jeho auta. Zatím co Krulec sčítal škody po útocích, současně se pustil do informační války ve snaze zachránit svůj špinavý byznys. Nepřekvapuje, že média bez ověření přebírají Krulcův výklad událostí. Zloděj Krulec začal být médii vykreslován jako obět teroru. SRB jako chladnokrevní teroristé útočící na nevinné civilisty. Je na čase objasnit některé skutečnosti. Read the rest of this entry »
Luigi Galleani, Bojovat pro naši ideu až do konce
Posted by rinfo in Luigi Galleani on 07.10.2015
život italského anarchisty Luigi Galleaniho (1861 – 1931)
Luigi Galleani byl velká postava anarchistického hnutí, zvláště italského a italsky mluvícího hnutí ve Spojených státech. Byl nekompromisním obhájcem propagandy činem a obhajoval revoluční anarchismus. Chápal anarchismus, nebo chcete-li „ideu“ (jak říkal anarchismu), jako morální povinnost, jako nesmiřitelný boj anarchistů-mučedníků proti státu, kapitálu a církvi.
Galleani byl jedním z předáků italských anarchistů na počátku tohoto století. (1) Byl to výmluvný, charismatický řečník s velmi radikálním projevem, který inspiroval velké množství ostatních lidí, aby se připojili k anarchistické myšlence. Byl redaktorem časopisu „Cronaca Sovversiva“, který vydával 15. let, až byl nakonec zakázán a potlačen americkou vládou.
Narodil se ve středostavovské rodině a stal se anarchistou okolo svého dvacátého roku, když studoval práva na univerzitě v Turíně. Odmítl se vydat na cestu právnického povolání a obrátil svoji energii k anarchistické propagandě.
Po nějakém čase byl přinucen uprchnout před policejními represemi do Švýcarska, kde strávil nějakou dobu zvláště mezi studenty Ženevské univerzity. Opět se ale dostal do centra pozornosti tajné policie, která ho pokládala za nebezpečného agitátora a využila možnosti ho vypovědět zpátky do Itálie, když se pokoušel uspořádat demonstrace na památku amerických anarchistů popravených v Haymarketskému procesu.
Read the rest of this entry »
Nasrat na anarchisty, nasrat na fízly
Všechno tady bylo a všechno bylo k hovnu, není na čase si to přiznat? Všichni to kdesi uvnitř tajně víte, ale tváříte se, že to tak není. Raději opakujete ty stejná hovna pořád dokola. Letáky, demonstrace, zahrádky – hlavně uvědoměle, anarchisticky! Na to říkám nasrat! Nasrat na všechny ty tyjátry, které děláte stejně jenom proto, abyste měli dobrý pocit z dobře odvedené práce. Zaklínáte se uvědoměním. Musíme lidi připravit na revoluci. Co je to za kecy? Jak je připravujete? Na jakou revoluci? Revoluci zahrádkářů a pseudointelektuálních analytiků? Berete si do huby proletáře, ale stejně jimi pohrdáte jako kusem neuvědomělého hovna. Už to slyším, lidi jsou ovce, rasističtí blbečkové, atd… Jo, asi jsou, ale kdo jste kurva vy?
Read the rest of this entry »
Ravacholův zakázaný proslov
Po sérii bombových útoků byl francouzský anarchista Ravachol (François Claudius Koenigstein) postaven před soud, kde se pokusil vystoupit se svým následujícím proslovem. Nesnažil se v něm svoji vinu, kterou uznal, popřít, ale vysvětlit. Podle dobových výpovědí byl po několika slovech přerušen a svoji řeč nikdy nepronesl. Chvíli na to byl roku 1892 popraven gilotinou.
Svojí řečí nehodlám obhajovat činy, na základě kterých jsem byl obžalován, protože zodpovědnost je na straně společnosti jako takové. Společnosti, která staví člověka proti člověku v neustálém zápasu všech proti všem. Nejsou snad dnes ve všech třídách a funkcích jedinci, kteří svým kolegům nepřejí zrovna smrt, protože ta, podle mě, nezní tak dobře, ale neštěstí, ze kterého by sami těžili? Nedoufá snad například jeden šéf v konec toho druhého, který mu konkuruje? Copak vzájemně všichni podnikatelé netouží, aby měli jako jediní prospěch ze své činnosti? Nevěří snad nezaměstnaný dělník v propuštění jiného dělníka, aby sám dostal práci? Proto neexistuje žádný důvod, aby byla společnost, považující tyto věci za normální, překvapená tím, z čeho jsem obviněn. Není to nic než logický důsledek lidské snahy o přežití, která člověka zavazuje použít všech možných prostředků k tomu, aby zůstal naživu. A jelikož je pravidlem každý sám za sebe, není snad člověk v nouzi nucen k úvaze: „No, když se věci mají takhle a já hladovím, nemám tedy důvod váhat použít prostředky, které mám k dispozici, i když tím riskuji životy ostatních! Copak se trápí šéfové tím, jestli zaměstnanci, které propouštějí, umřou hladem? Lámou si hlavu ti, kdo mají všeho nadbytek, s těmi, kteří postrádají základní potřeby?“
Existuje pár lidí, co pomáhají, ale ani tak nelze utěšit všechny potřebné – ti zemřou buď předčasně kvůli různým druhům nedostatku nebo dobrovolně spáchají sebevraždu, aby ukončili svoji nešťastnou existenci a nemuseli dál snášet útrapy hladu s nekonečnou hanbou a ponížením bez vyhlídky na zlepšení. A tak tu máme různé rodiny, které své děti raději zabily, než aby dál sledovaly, jak trpí. Stejně tak všechny matky, které neváhají zničit plody své lásky ještě v lůně ze strachu, že by nemohly své děti nakrmit.
Po pravdě řečeno, přetrvávající příčiny s sebou nutně ponesou své následky. Zločinci zde budou vždycky, protože dnes zničíte mě, ale zítra se narodí deset nových.
Read the rest of this entry »
Text od Nikose Maziotise, člena Revolučního boje k události organizované Mezinárodní Červenou Pomocí k 1. květnu (Řecko, Švýcarsko)
Posted by rinfo in Revolutionary Struggle on 07.10.2015
Události května 1886, jež se konaly v Chicagu jsou zlomovým bodem v historii revolučního dělnického hnutí.
Nebyl to jen boj pracujících za zkrácení pracovní doby na osm hodin denně, který vedl ke globálnímu boji proletariátu za 8 hodinovou pracovní dobu, ale byla to také odpověď pracujících na tvrdá opatření šéfů, a vražda pracovníků v Mccormickově továrně. Toto odpověď byla “Pracující ve zbrani”, volali po reakci dělnické třídy a po zabíjení šéfů. Byla to ozbrojená reakce pracovníků, když policie nařídila rozpuštění protestu na Hay Marketu, který byl svolán proti zabíjení stávkujících v Mccormickově továrně. Ozbrojená tradice dělnické třídy a revolučního hnutí v té době těsně souvisela s unionismem a bojem za 8 hodinový pracovní den, lepší pracovní podmínky, zvýšení mezd, sociální zabezpečení. A to všechno v určitém vztahu, jako stupeň na cestě k likvidaci kapitalistického systému.
Takové boje, které byly inspirovány událostmi v květnu 1886 v Chicagu, vypukly v mnoha zemích v období několika příštích let ve Francii, v Itálii, Španělsku, Rusku, Mexiku, Argentině a vyznačovaly se použitím ozbrojeného násilí ze strany pracujících.
Bohužel velká část dělnického hnutí přijala přístup, který považoval ozbrojenou praxi za “provokaci” a praxi “individuálního terorismu”, jež ublíží dělnickému hnutí a je proto odsouzeníhodné. Existuje například pohled, že události Hay Marketu s házením bomb a ozbrojenou rvačkou s policií, která následovala, byla úmyslná provokace, aby ospravedlnila vraždu několika ze shromážděných pracovníků, ale také usvědčení a popravu oběšením organizátorů protestu.
Anarchisté bez dynamitu
Posted by rinfo in Pavel Koukal on 07.10.2015
Poznámka Molotov: Je tomu již bez mála dvacet let co byl článek Anarchisté bez dynamitu od historika Pavla Koukala publikován v Severočeském deníku. I přes značný časový odstup ho zveřejňujeme znovu, protože nám dává možnost, byť jen velmi stručně, nahlédnout do života někdejších anarchistů nebo jejich potomků v době, kdy u nás anarchistické dělnické hnutí již neexistovalo. O nešťastném a pro nás nepochopitelném vstupu velké části často dlouholetých stoupenců tohoto hnutí do oficiální politiky a politických stran jako byla KSČ po založení Československého státu, se toho napsalo již poměrně dost. Jaké jsou ale jejich další osudy? Co víme o jejich procitnutí? Kolik z nich si asi vzpomnělo na své někdejší anarchistické postoje a varování před autoritářským „socialismem“, stranickou politikou a rudým terorem v podobě „socialistického“ státu? V neposlední řadě bychom opětovným publikováním článku rádi přispěli k památce Vlasty Kuklové a děkujeme Pavlu Koukalovi za poskytnutí vzácných a jedinečných fotografií z jeho archivu.
Ze života Františka Gellnera
Posted by rinfo in Pavel Koukal on 07.10.2015
František Gellner nebyl jen vynikající básník a ilustrátor, ačkoliv právě takto ho zná nejvíce lidí dnes už z různých generací, ale i výtečný společenský kritik kapitalismu, klerikálního cirkusu, nebo militaristického a státního molochu. Mohli jsme se o tom z velké míry přesvědčit i v jeho textu Společenský pořádek, který se před nedávnem ukázal na těchto stránkách a lze ho najít mezi teoretickými texty. Ostatně František Gellner byl ve své době svým způsobem nedílnou součástí anarchistického hnutí. Připomeňme si tedy jeho život a působení v anarchistickém hnutí, alespoň prostřednictvím stručného životopisu od Pavla Koukala, jenž byl pod názvem Rebelantská krev publikován v knížečce Trubači revolt, vydané roku 1984 Severočeským nakladatelstvím.
Proč močím a budu močit na vrata věznice
Posted by rinfo in Lukáš Borl on 07.10.2015
-
You are currently browsing the archives for October, 2015
