Není náhodou, že vývoj a dráha části řeckého antiautoritářského proudu má časté styky s levičáky (antiamerické/antiimperialistické postoje, dělnická autonomie, nezávislé odbory, přímá demokracie, lidová shromáždění, sousedské iniciativy atd.). Zároveň se ideologie sebeobětování (falešná obvinění Státu proti nevinným bojovníkům, zbití a pobodání mírových demonstrantů fašisty atd.) ukrývá – někdy otevřeně – uvnitř anarchistických kruhů. Tento ne zrovna inspirativní obraz je utvářený anarchistickým prostředím, které se pasuje do role permanentního obránce. Je mimochodem pravda, že Stát při řadě příležitostí vykonstruoval falešná obvinění a že fašisté útočí na lidi. Jde však jen o poloviční pravdu. Druhou půlkou pravdy je, že jsme nyní ve vězení jakožto anarchisté akce, kteří hrdě převzali odpovědnost za svou účast v nové městské guerille, přičemž se tak stalo bez nějakého policejního spiknutí. Do nemocnic jsme přitom poslali dost fašistů, když jsme jejich úkryty zapálili, zničili nebo vyhodili do povětří.
https://jailbreaking.noblogs.org/distro/
