Archive for October, 2015
Alfredo M. Bonanno: Morální dilema
“Pokud chceme provést nějakou akci, tak nám nestačí pouhé ospravedlnění, že je to tak „správné“. Tuto úvahu totiž ovlivňují další faktory, z nichž některé, jako je třeba základní problém morálních zásad, nemají nic společného s oprávněností toho či onoho činu.
Můžeme to pozorovat na potížích, jež mají mnozí soudruzi při uskutečňování akcí, které svým významem nejsou nikterak výjimečné.
V těchto případech do hry zasahují morální zábrany. Ty vedou ke vzniku skutečného morálního dilema, které s sebou přináší jen těžko předvídatelné následky.”
https://jailbreaking.noblogs.org/distro/
NEFORMÁLNÍ ANARCHISTICKÁ FEDERACE
Moc kapitálu a Státu stojí před novým nepřítelem. Nepřítelem nebezpečnějším a zákeřnějším než kdy předtím, jelikož nepřichází z vnějšku, ale rodí se přímo v břiše Leviathana. Každý muž a žena kdekoliv na světě se mohou pro Moc stát hrozbou. Stačí jen vynořit hlavu z mlhy a vykročit z vyšlapaných cest.
Takové kroky již učinilo mnoho soudruhů po celém světě. Sjednotili se v jednom historickém okamžiku v nové nehierarchizované síti, která jim umožnila koordinovat svůj boj proti Moci, a zaútočili. Tato síť se nazývá Neformální anarchistická federace FAI.
Právě o této struktuře, boji a myšlenkách, které ji podpírají, je tento sborník několika textů, který má přiblížit východiska nového anarchismu. Sborník otevírá text, který stál u zrodu FAI na konci roku 2003. Na něj pak navazují příspěvky skupin z Řecka, Itálie a Indonésie, které se k FAI hlásí a útočnou praxí ji rozvíjejí. Rozmanitost kulturního prostředí, ze kterých jednotliví soudruzi vzešli, a zároveň podobnost východisek a prostředků, ke kterým se uchýlili, je důkazem neochvějnosti a síly této nové struktury.
Nebojme se ozbrojit a zvolat, ať žije nová anarchie!
https://jailbreaking.noblogs.org/distro/
Alfredo M. Bonanno: Anarchisté a akce
„Pokud existuje nějaká neměnná vlastnost anarchistů, pak mohou být charakterizováni jako ti, kteří se nenechají odradit stinnými stránkami třídního boje a nenechají se zlákat sliby moci.
Bude vždy těžké, ne-li nemožné, najít soudruha, který ustoupil moci. Může se to stát v důsledku mučení nebo fyzického utrpení, nikdy však v důsledku dlouhodobé represe nebo ztráty srdce.“
„Každá drobná akce, provedená byť jen několika soudruhy, je ve skutečnosti velkým aktem subverze. Její význam jde dál za mikroskopický prostor, který pokryje, aby se stala spíše orientačním bodem, než symbolem.“
https://jailbreaking.noblogs.org/distro/
Krátké interview se členy CCF
Pro nás je squatting způsobem anarchie, a ne jeho cílem. Bohužel se některé squaty v Řecku prohlašují za ostrůvky svobody a opomíjí jiné formy přímé akce. Takto uvnitř městské pouště okolo sebe tvoří zdánlivou oázu svobody. Tímto se udržení pouhé existence squatu stává pro určité anarchisty samotným cílem. Výsledkem je, že se jednou za čas squateři, kteří čelí potenciálnímu riziku zákroku proti jejich squatterskému projektu, rozvážným a reformistickým způsobem dohodnou a usmíří se se státem a městskými úřady, a to s jediným cílem zachránit svůj prostor před represí. V Řecku nedávno v případě soudního vystěhování squatu Villa Amalia levicová strana Syriza vydala vůči squatu prohlášení vyjadřující solidárnost a podporu. A žádný squatter na tuto událost nereagoval. Naopak tam existovalo velké množství tolerance a ohlasu na reformistické kruhy, které rády squaty prezentují jako alternativní kulturní centra. Pro nás je anarchistický squat živoucí továrnou subverze, vzpoury a války proti existujícímu.
https://jailbreaking.noblogs.org/distro/
BASTARDI! VÍM, KDO VÁS POSLAL!
Lidské bytosti jsou z masa a snů. Náš sen, to je lidstvo osvobozené od jakékoli formy otroctví, které se vyvíjí v harmonii s přírodou. Je to sen, který přivádíme k životu ve chvíli, kdy bojujeme za to, abychom jej zrealizovali. Náš sen má jméno, je to „anarchie“ a my jsme připraveni vsadit vše na to, aby se zrealizovala. V tomto dobrodružství nejsme sami, tato nová anarchie rozkvétá po celém světě v protikladu k ideologickému a cynickému anarchismu, anarchismu, kterému chybí jakýkoli nádech života a který se realizuje pouze v teorii a účasti na shromážděních a manifestacích ve zbabělé občanské společnosti, která páchne smrtí. Nová anarchie povstává z ruin tohoto anarchismu. Tisíce a tisíce buněk, které promlouvají jedna přes druhou skrze tisíce a tisíce akcí.
https://jailbreaking.noblogs.org/distro/
Na nože s Existujícím, jeho obhájci a falešnými kritiky
Jedna část této společnosti má všemožný zájem na udržení tohoto režimu; druhá na tom, aby se vše zhroutilo pokud možno co nejdříve.
Rozhodnout se na které straně stojíte, je prvním krokem.
Rezignace, základna dohody mezi oběma stranami (zlepšovateli existujícího a jeho falešnými kritiky), je ale všude kolem, dokonce i v našich vlastních životech – na autentickém místě sociální války – v našich tužbách stejně jako našem každodenním malém přizpůsobování se.
Je nezbytné vyzvat na souboj všechno řečené a nakonec, jít do bitky na nože se životem.
https://jailbreaking.noblogs.org/distro/
KONVERZACE MEZI ANARCHISTY
Není náhodou, že vývoj a dráha části řeckého antiautoritářského proudu má časté styky s levičáky (antiamerické/antiimperialistické postoje, dělnická autonomie, nezávislé odbory, přímá demokracie, lidová shromáždění, sousedské iniciativy atd.). Zároveň se ideologie sebeobětování (falešná obvinění Státu proti nevinným bojovníkům, zbití a pobodání mírových demonstrantů fašisty atd.) ukrývá – někdy otevřeně – uvnitř anarchistických kruhů. Tento ne zrovna inspirativní obraz je utvářený anarchistickým prostředím, které se pasuje do role permanentního obránce. Je mimochodem pravda, že Stát při řadě příležitostí vykonstruoval falešná obvinění a že fašisté útočí na lidi. Jde však jen o poloviční pravdu. Druhou půlkou pravdy je, že jsme nyní ve vězení jakožto anarchisté akce, kteří hrdě převzali odpovědnost za svou účast v nové městské guerille, přičemž se tak stalo bez nějakého policejního spiknutí. Do nemocnic jsme přitom poslali dost fašistů, když jsme jejich úkryty zapálili, zničili nebo vyhodili do povětří.
https://jailbreaking.noblogs.org/distro/
Unikátní fotografie z historie anarchistického dělnického hnutí a rozhovor s historikem Pavlem Koukalem
Posted by rinfo in Pavel Koukal on 06.10.2015
O dějinách českého anarchistického hnutí se během posledních let přeci jen napsalo několik slušných článků a vzácně i obsáhlejších prací. Pomalu se tak daří vyplňovat mezeru v historii našeho dělnického hnutí. Dlouhá léta byl anarchismus historiky buď úplně opomíjen a nebo se zmiňoval pouze vzácně, často zkresleně, neúplně a nezřídka se přímo pomlouval a špinil tak, aby to odpovídalo bolševickým a stalinistickým doktrínám, kdy k denunciaci stačilo pouhé odmítání parlamentarismu, politických stran a „revoluční elity“ze strany anarchistů. Dovolím si nicméně napsat, že ucelená podrobná práce o historii našeho anarchistického hnutí stále čeká na svůj zrod a absence něčeho podobného je zjevná. Václav Tomek se zaměřil prioritně na ideová východiska a směřování českého anarchismu a jeho publikace, byť i tak jsou pro nás velkým přínosem, nejsou klasickou historií hnutí. Další texty, různých kvalit od různých autorů, se nesou v daleko skromnějším rozsahu. Všechny tyto práce pak mají jedno společné. Až na vzácné výjimky nikde nejsou otištěny dobové dokumenty nebo fotografie. Dlouho jsem si kladl otázku, jestli vůbec něco podobného v archivech existuje. Zdálo se to málo pravděpodobné, ale postupem času jsem narazil na první vlaštovky, které signalizovaly, že úplně tak nereálné to není. Mezi tyto první „vlaštovky“ patřila fotografie redakce anarchokomunistického časopisu „Zádruha“ z léta 1914, kterou lze, spolu s cennou fotografií anarchokomunisty Michaela Káchy z roku 1915, najít v knize Bohuslav Vrbenský vydanou v roce 1980. Naneštěstí se jedná o typický příklad knihy psané z ideologických bolševických stranických pozic. V článcích a publikacích vydané samotným anarchistickým hnutím po jeho znovuobnovení na počátku devadesátých let minulého století nic takového nenajdeme.
Před jistým časem jsem navázal kontakt s historikem Pavlem Koukalem. Nebyla to náhoda. Věděl jsem, že se dlouhodobě věnuje historii především severočeského regionu, který měl bohatou tradici sociálních bojů a dělnického hnutí včetně toho anarchistického a kontaktovat mně ho doporučil i jeden z redaktorů nejmenovaného severočeského regionálního časopisu, kde jsem posílal inzerát, že hledám dobové dokumenty přirozeně s tímto tématem. Postupem času jsme navázali společnou komunikaci a Pavel Koukal obohatil mou mysl o celou řadu nových zajímavých informací, o kterých jsem do té doby neměl ani potuchy a na tomto místě bych mu rád poděkoval. Doslova jakožto zjevení jsem uvítal unikátní fotografie, které od Pavla Koukala přicestovaly v příloze elektronické pošty. Hned mně bylo jasné, že musí být jednou určitě publikovány a nejlépe i minimálně se stručným komentářem. Začala příprava a postupem času se zrodil nápad, co takhle zpestřit zveřejnění fotografií rozhovorem? Odpověď ze strany Pavla Koukala byla kladná a tak se s vámi nyní můžu podělit alespoň o část zajímavostí, jenž dále doplní doposud známá historická fakta o anarchistickém hnutí v Čechách.
Na závěr si nemůžu odpustit jednu poznámku. V rozhovoru se často používají pojmy „komunismus“, „socialismus“, „komunistický“ a podobně v souvislosti s minulým bolševickým nebo stalinistickým, jak je libo, režimem. Stejně jako v případě článku Na obranu Michala Mareše publikovaného nedávno musím upozornit, že anarchističtí komunisté nepovažují tento režim za komunistický, protože neodstranil společenskou hierarchii, třídy, vykořisťování lidské práce, militarismus, státní moc a nebyl ani svobodný. Museli bychom být političtí schizofrenici, abychom se považovali za anarchistické komunisty a zároveň bez povšimnutí přecházeli argumentaci, že „komunismus je nereformovatelný“ a tedy apriori autoritářský a protipokrokoví. Považuji za nutné, abychom na tuto skutečnost vždy upozorňovali. S nutností této poznámky jsem seznámil i Pavla Koukala. Odpověď přišla jasná a stručná: „Samozřejmě, že to nebyl žádný komunismus ani socialismus,ale tehdy se tomu tak říkalo“.
Z. Molotov
Anarchismus v Česku: Zoufalství a mnoho důvodů k nasranosti
Posted by rinfo in Alex Andrle on 06.10.2015
Život v kapitalismu každý den přináší mnoho nepříjemných situací, které když se nakupí občas se promění v pocity zoufalství. Člověk s tím neustále bojuje s vědomím, že to k tomu kapitalismu tak nějak patří. Anarchistické hnutí pro mě vždy bylo prostorem, kde se kolektivně takovým zoufalstvím snažíme čelit a útočit na jejich zdroje. Nebo alespoň sem se vždy domníval, že anarchistické hnutí takovým prostorem je. Poslední dobou o tom ale začínám vážně pochybovat. Pohybovat se v českém anarchistickém hnutí pro mě začíná být stejně frustrující jako každodenní přežívání v kapitalismu.
Read the rest of this entry »
Hlas extrémisty: Rozhovor, který neměl vyjít
Posted by rinfo in Lukáš Borl on 06.10.2015
Následuje rozhovor s anarchistou Lukášem Borlem, který byl zadržen v rámci policejní operace Fénix. Otázky kladl redaktor aktuálně.cz a na tomto webu také měl rozhovor vyjít. Nakonec ale nevyšel. Opět se ukázalo, že korporátní média ráda pějí píseň mocenských elit. Nemůžeme od nich, ale očekávat, že dají prostor radikálné kritickým hlasům nebo dokonce, že budou propagovat anarchistické hodnoty.
-
You are currently browsing the archives for October, 2015
