Život v kapitalismu každý den přináší mnoho nepříjemných situací, které když se nakupí občas se promění v pocity zoufalství. Člověk s tím neustále bojuje s vědomím, že to k tomu kapitalismu tak nějak patří. Anarchistické hnutí pro mě vždy bylo prostorem, kde se kolektivně takovým zoufalstvím snažíme čelit a útočit na jejich zdroje. Nebo alespoň sem se vždy domníval, že anarchistické hnutí takovým prostorem je. Poslední dobou o tom ale začínám vážně pochybovat. Pohybovat se v českém anarchistickém hnutí pro mě začíná být stejně frustrující jako každodenní přežívání v kapitalismu.
Read the rest of this entry »

Vzájemná kritika je něco, co nás často posouvá kupředu. Obzvlášť je-li tato kritika přátelská a nepostrádá úctu ke kritizovaným. Taková kritika nezřídka přináší podměty k zamyšlení, důvody pro sebereflexi. Často udržuje v pozoru schopnost znovu a znovu zhodnocovat nebo i přehodnocovat naše postoje. Bez kritiky není pokroku. Kritika podněcuje pohyb, reflexi, vývoj. Kde není kritiky, tam zahnívá mrtvolná strnulost náchylná k dogmatům a degeneraci i těch nejušlechtilejších myšlenek. Kritika je jednou z hybných sil pokroku. Pokud jí však dokážeme konstruktivně uchopit. Je velmi smutné, že české anarchistické prostředí to až na drobné výjimky nedokáže. Anarchisté a anarchistky, co nikdy nešetří ostrou kritikou společenských poměrů, se nedokáží vyrovnat s přátelskou kritikou ve vlastních řadách. Read the rest of this entry »

Kdo je to ten Alex Andrle, co s dalšími lidmi píše články plné kritiky? Někdo možná tuší, kdo to je. Někdo je zase přesvědčen, že to ví, ale netuší, že se plete. Mnozí také tuší, že Alex Andrle je pseudonym, nikoliv pravé jméno toho, kdo texty píše. Každý má jistě svůj tip. To je pochopitelné. Zarážející je však, kolik lidí se o své tipy naprosto otevřeně dělí se svým okolím a bezohledně se snaží odkrývat identitu někoho, kdo se rozhodl jí skrývat. Read the rest of this entry »