Poznámka Molotov: Je tomu již bez mála dvacet let co byl článek Anarchisté bez dynamitu od historika Pavla Koukala publikován v Severočeském deníku. I přes značný časový odstup ho zveřejňujeme znovu, protože nám dává možnost, byť jen velmi stručně, nahlédnout do života někdejších anarchistů nebo jejich potomků v době, kdy u nás anarchistické dělnické hnutí již neexistovalo. O nešťastném a pro nás nepochopitelném vstupu velké části často dlouholetých stoupenců tohoto hnutí do oficiální politiky a politických stran jako byla KSČ po založení Československého státu, se toho napsalo již poměrně dost. Jaké jsou ale jejich další osudy? Co víme o jejich procitnutí? Kolik z nich si asi vzpomnělo na své někdejší anarchistické postoje a varování před autoritářským „socialismem“, stranickou politikou a rudým terorem v podobě „socialistického“ státu? V neposlední řadě bychom opětovným publikováním článku rádi přispěli k památce Vlasty Kuklové a děkujeme Pavlu Koukalovi za poskytnutí vzácných a jedinečných fotografií z jeho archivu.

Read the rest of this entry »

František Gellner nebyl jen vynikající básník a ilustrátor, ačkoliv právě takto ho zná nejvíce lidí dnes už z různých generací, ale i výtečný společenský kritik kapitalismu, klerikálního cirkusu, nebo militaristického a státního molochu. Mohli jsme se o tom z velké míry přesvědčit i v jeho textu Společenský pořádek, který se před nedávnem ukázal na těchto stránkách a lze ho najít mezi teoretickými texty. Ostatně František Gellner byl ve své době svým způsobem nedílnou součástí anarchistického hnutí. Připomeňme si tedy jeho život a působení v anarchistickém hnutí, alespoň prostřednictvím stručného životopisu od Pavla Koukala, jenž byl pod názvem Rebelantská krev publikován v knížečce Trubači revolt, vydané roku 1984 Severočeským nakladatelstvím.

Read the rest of this entry »

O dějinách českého anarchistického hnutí se během posledních let přeci jen napsalo několik slušných článků a vzácně i obsáhlejších prací. Pomalu se tak daří vyplňovat mezeru v historii našeho dělnického hnutí. Dlouhá léta byl anarchismus historiky buď úplně opomíjen a nebo se zmiňoval pouze vzácně, často zkresleně, neúplně a nezřídka se přímo pomlouval a špinil tak, aby to odpovídalo  bolševickým a stalinistickým doktrínám, kdy k denunciaci stačilo pouhé odmítání parlamentarismu, politických stran a „revoluční elity“ze strany anarchistů. Dovolím si nicméně napsat, že ucelená podrobná práce o historii našeho anarchistického hnutí stále čeká na svůj zrod a absence něčeho podobného je zjevná. Václav Tomek se zaměřil prioritně na ideová východiska a směřování českého anarchismu a jeho publikace, byť i tak jsou pro nás velkým přínosem, nejsou klasickou historií hnutí. Další texty, různých kvalit od různých autorů, se nesou v daleko skromnějším rozsahu. Všechny tyto práce pak mají jedno společné. Až na vzácné výjimky nikde nejsou otištěny dobové dokumenty nebo fotografie. Dlouho jsem si kladl otázku, jestli vůbec něco podobného v archivech existuje. Zdálo se to málo pravděpodobné, ale postupem času jsem narazil na první vlaštovky, které signalizovaly, že úplně tak nereálné to není. Mezi tyto první „vlaštovky“ patřila fotografie redakce anarchokomunistického časopisu „Zádruha“ z léta 1914, kterou lze, spolu s cennou fotografií anarchokomunisty Michaela Káchy z roku 1915, najít v knize Bohuslav Vrbenský vydanou v roce 1980. Naneštěstí se jedná o typický příklad knihy psané z ideologických bolševických stranických pozic. V článcích a publikacích vydané samotným anarchistickým hnutím po jeho znovuobnovení na počátku devadesátých let minulého století nic takového nenajdeme.
 
Před jistým časem jsem navázal kontakt s historikem Pavlem Koukalem. Nebyla to náhoda. Věděl jsem, že se dlouhodobě věnuje historii především severočeského regionu, který měl bohatou tradici sociálních bojů a dělnického hnutí včetně toho anarchistického a kontaktovat mně ho doporučil i jeden z redaktorů nejmenovaného severočeského regionálního časopisu, kde jsem posílal inzerát, že    hledám dobové dokumenty přirozeně s tímto tématem. Postupem času jsme navázali společnou komunikaci a  Pavel Koukal obohatil mou mysl o celou řadu nových zajímavých informací, o kterých jsem do té doby neměl ani potuchy a na tomto místě bych mu rád poděkoval. Doslova jakožto zjevení jsem uvítal unikátní fotografie, které od Pavla Koukala přicestovaly v příloze elektronické pošty. Hned mně bylo jasné, že musí být jednou určitě publikovány a nejlépe i minimálně se stručným komentářem. Začala příprava a postupem času se zrodil nápad, co takhle  zpestřit zveřejnění fotografií rozhovorem? Odpověď ze strany Pavla Koukala byla kladná a tak se s vámi nyní můžu podělit alespoň o část zajímavostí, jenž dále doplní doposud známá historická fakta o anarchistickém hnutí v Čechách.
 
Na závěr si nemůžu odpustit jednu poznámku. V rozhovoru se často používají pojmy „komunismus“, „socialismus“, „komunistický“ a podobně v souvislosti s minulým bolševickým nebo stalinistickým, jak je libo, režimem. Stejně jako v případě článku Na obranu Michala Mareše publikovaného nedávno musím upozornit, že anarchističtí komunisté nepovažují tento režim za komunistický, protože neodstranil společenskou hierarchii, třídy, vykořisťování lidské práce, militarismus, státní moc a nebyl ani svobodný. Museli bychom být političtí schizofrenici, abychom se považovali za anarchistické komunisty a zároveň bez povšimnutí přecházeli argumentaci, že „komunismus je nereformovatelný“ a tedy apriori autoritářský a protipokrokoví. Považuji za nutné, abychom na tuto skutečnost vždy upozorňovali. S nutností této poznámky jsem seznámil i Pavla Koukala. Odpověď přišla jasná a stručná: „Samozřejmě, že to nebyl žádný komunismus ani socialismus,ale tehdy se tomu tak říkalo“.

Z. Molotov

Read the rest of this entry »